V čem vás merino oblečení nejvíc překvapilo?
Jitka: Že jsem ho ani po tolika dnech v horách nechtěla sundat, jak příjemně mi v něm bylo. Měla jsem obavy, jestli dvě krátká a dvě dlouhá trika jsou na téměř třítýdenní cestu dostatečná. Nakonec jsem zjistila, že by mi prakticky stačilo jen od každého jedno. Opravdu totiž funguje to, co se o merinu všude píše.
Ondra: Největší překvapení přišlo vlastně až doma, když jsem začal opět nosit oblečení z jiných ne vždy zcela přírodních materiálů a po třítýdenní pauze se mi znovu objevil na rukou ekzém. Tehdy mi došlo, že po celou dovolenou jsem měl ruce v pohodě… po celou dovolenou jsem nosil jenom 100% merino.
Foto: Ondra a Jitka
Co se vám na Crawler oblečení líbí nejvíc?
Jitka: Užívala jsem si možnost navrhnout si oblečení přesně podle mé představy. Je libo každý rukáv jinak barevný? Není problém. Oba s Ondrou tak máme opravdu originální trika podle našich představ. A detail, který oceňuju úplně nejvíc, tak je ta malá cedulka všitá v boku, na které je hrdě napsáno česká ruční výroba, to je něco, čemu já fandím.
Ondra: Tady úplně souhlasím s tím, co řekla Jíťa. Snad jen s tou výjimkou, že přemýšlet o správné barevné kombinaci pro mě bylo spíš za trest :D
Foto: Ondra a Jitka
Merino nebo syntetika?
Ondra: Merino, i když má své limity, jako třeba to, že se při nošení postupně vytahává, což mi vadí. Po vyprání se ale vrátí zpět. Za ty ruce bez vyrážky pro mě stojí za to do něj investovat.
Jitka: Jsou aktivity, kdy asi i dál raději sáhnu po syntetice, jako třeba pořádný cardio trénink nebo posilovna. Tam mám ta fitness tílka a trika nějak moc zafixovaná. Triko ale zpravidla hned po prvním použití letí do pračky. Možná je to jen otázkou zvyku. Ale všude tam, kde se chci po dlouhou dobu cítit pohodlně, typicky cestování nebo celodenní putování, tam na plné čáře merino vyhraje. A stejně jako Ondra přemýšlím také o tom, že si pořídím všednodenní kousky, které budu nosit do práce.
Foto: Ondra a Jitka
V čem se chodí po himalájských kopcích?
Jitka: Merino nejrůznějšího provedení od světových outdoorových značek mezi turisty určitě vede, a to napříč národnostmi. Svět už ho ve velkém objevil. Což je dobře, je fajn si večer u večere nesmrdět…
Ondra: Oproti tomu Nepálci často chodí oblečeni velmi jednoduše a je vidět, že jejich výbava už hodně zažila. Druhý extrém jsou mladí nosiči s perfektním účesem, v riflích a moderních značkových tričkách. Většinou je ale k vidění celkem velký paradox, kdy míjíte turisty oblečené v nejšpičkovějším sportovním oblečení s malým batůžkem na zádech a za nimi jejich nuzně oblečené nepálské nosiče, kteří vláčí na zádech několik desítek kilo vybavení svých klientů a to všechno kolikrát jen v pantoflích.
Foto: Ondra a Jitka
Jak se vám podařilo zabalit se na celou cestu? Bylo něco, co Vám na cestě chybělo?
Jitka: Už pár týdnů před odjezdem jsem si několikrát zkusmo balila batoh, abych vyzkoušela, kolik tak bude vážit všechno to, co s sebou ponesu po dobu treku. Prakticky každou věc jsem několikrát přehodnotila, jestli ji opravdu potřebuju mít s sebou a v jakém počtu. Výsledek byl ten, že jsem nenesla skoro nic navíc a ani mi nic vyloženě nechybělo. Snad jen ten merino tubus, jako měl Ondra. Můj flísový, se kterým jsem byla do té doby velmi spokojená, mi potom, co jsem se nechala rozmlsat merinem, připadal strašně nešikovný.
Ondra: A kdyby přeci něco důležitého chybělo, Nepál má jednu velkou výhodu v tom, že tam můžete odjet bez vybavení a všechno potřebné na trek nakoupit až v Káthmándú ve čtvrti Thamel. Spoustu lidí si až tady pořizuje batohy, bundy, trika, hůlky, kalhoty … všechno za zlomek ceny, co u nás. Samozřejmě se jedná zpravidla o fejkové zboží nepálské výroby vyšperkované logem světových značek a je potřeba hlídat kvalitu, aby aspoň ty dva týdny vydrželo. My jsme si takhle plánovaně až na místě kupovali péřové bundy a musím říct, že jsme s nimi velmi spokojení.
Foto: Ondra a Jitka
Bylo vaše himálajské putování dosavadní největší cestovatelské dobrodružství?
Jitka: Pro mě určitě. Byla to moje první zkušenost s mimoevropskou kulturou. Život a fungování v Asii nejen v aglomeraci, jakou je Káthmándú, ale i v horách je něco naprosto odlišného a těšila jsem se na tu konfrontaci s naším stylem života možná víc než na to, až konečně uvidím ty nejvyšší hory světa, o kterých jsem snila od dětství.
Ondra: Asi ano. Měl už jsem možnost navštívit více exotických zemí, ale Nepál byl výjimečný v tom, že jsme strávili 12dní v horách, jen s věcmi na zádech, a to vše ve vysokých nadmořských výškách. V Nepálu jsme se celkem brzy aklimatizovali, vidět osmitisícovky a spát ve více jak čtyřech tisících metrech se nám najednou zdálo všední, a až teď s postupem času jsem si uvědomil, že to byl celkem slušný počin. I vzhledem k tomu, že jsme vše zvládli sami bez nosičů nebo guidů.
Foto: Ondra a Jitka
